Střepy

Karel Kryl

1:Bmulici leží stín spuštěný z vFesmírBmu,
spadaly do hlubin figurky z pFapíru,
  Am G F#(-) F E
jednoho dne tě omrzí vše, čím jsi dosud žil,
zbBmudou ti oči prD#mo slzy Bma střepy z rozbitého zFrcadla sn[(Ami)]ů.
2:Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,
tvé oči uvidí odporné divadlo,
všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš
a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů.
*:BrBmoukáš si pF#omalu tesklivou mBmelodii,
když bloumáš F#ulicí, cítíš se sBmám,
vyčteš si z křG#išťáluF# tFěžkou mBmelancholii,
říkáš si: mF#ěsíci, jsi starý krFám!
3:Městem se míhají opilá zrcátka,
oči ti říkají: lidi jsou zvířátka,
pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn,
tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zF#rcFadla snBmů.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:22:20.782+00:00
Výsledky hledání: